Koncem roku 1993 jsem nastoupil do brněnské firmy KORA s.r.o. jako vývojový konstruktér zbraní. Mým prvním úkolem bylo zkonstruovat osmiranný revolver v ráži.22 LONG RIFLE.

V KOŘE se již před mým příchodem vyráběl plynový a signální revolver jehož hlavní součásti se vyráběly litím ze zinkové slitiny.

Požadavek jednatelů a majitelů firmy Pavla Koudelného a Jaroslava Rabušice

(název KORA vznikl složením počátečních písmen jejich příjmení - KOudelný + RAbušic, tedy KORA) i ředitele firmy Richarda Nováka byl využít k výrobě malorážkového revolveru také odlitky ze zinkové slitiny a použity měly být i něktré drobnější ocelové součástky jako třeba kohoutky a spouště z již vyráběného signálního revolveru.

Společně s konstruktérem Petrem Skoupým, který byl na výrobu nového revolveru přidělen jako konstruktér nářadí a se kterým jsem sdílel kancelář ve druhém patře budovy označenou na dveřích KONSTRUKCE ZBRANÍ jsme se pustili do pevnostních výpočtů a za nedlouho bylo jasné, že zinková slitina ČSN 42 35 60 (současné označení Z 410) bude z pevnostního hlediska vyhovovat.

Za necelý měsíc jsem vypracoval výkresy revolveru a započala výroba prototypů.

Prototypy revolverů pak byly intenzivně zkoušeny.

Byla provedena tormentace - zkouška 8 zkušebními náboji, potom zkouška životnosti 5000 výstřely spotřebním střelivem. Provedeny byly i zkoušky za ztížených povětrnostních podmínek.

Všechny zkoušky revolver .22 LR vydržel a ČESKÝM ÚŘADEM PRO ZKOUŠENÍ ZBRANÍ A STŘELIVA byla schválena jeho výroba.

U první výrobní serie nastaly potíže s vytahováním nábojnic. Vystřelené náboje šly vytahovat obtížně a musely se vyklepávat paličkou.

U prototypů tento problém nebyl. Kontaktoval jsem bývalé kolegy ze ZBROJOVKY BRNO, kteří ještě pamatovali výrobu revolveru Grand a od nich jsem se dozvěděl zajímavou zkutečnost, že ten samý problém se vyskytl i při výrobě malorážkového Grandu, stovky válců se kvůli tomu vyhodily než se přišlo na to čím je to způsobeno. Jejich rady byly využity při další výrobě a problém byl odstraněn.

Dá se říci, že revolver KORA v ráži .22 LR byl vydařený a šel dobře na odbyt.

Byly zde však i slabiny, které se brzy projevily.

Součásti vyrobené ze zinkové slitiny sice pevnostně vydržely, byly však náchylné na opotřebení. Jejich měkký povrch se snadno odřel, zpočátku na hranách a později i na plochách, a každé klepnutí o tvrdší předmět se projevilo otlučeninami a rýhami které nevypadaly dobře. Odřená a otlučená místa časem zešedla a jinak povedená zbraň byla nevzhledná. Zpočátku se zinkové díly lakovaly černým vypalovacím lakem dováženým z Rakouska, lak byl tvrdý a odolnšjší než když se později začal černit chenicky, vytvářely se fleky a černý povrch časen zešednut nebo zezelenal, byl barevně nestálý.

Navíc zde byl problém se stárnutím zinkové slitiny, časem se totiž snižuje jeho pevnost a to nelze nijak ovlivnit.

Uvedené nedostatky byly vyváženy skutečností, že cena revolveru byla nízká (od 5 do 6 tisíc korun podle provedení).

Je zde však i výhoda, zinková slitina ve vlhkém prostředí nerezvví jako ocel, její povrch jen oxidací zešedne.

Další výhodou je to, že zinková slitina má o něco menší měrnou hmotnost než ocel. Měrná hmotnost oceli je 7,8 a zinkové slitiny 42 35 60 je 6,7 kg/dm3 - tedy asi o 15% nižší, což je ale malý rozdíl a prakticky zanedbatelné.

V roce 1995 přišlo vedení KORY s požadavkem na výrobu revolveru v ráži .38 SPECIAL a tělo mělo být opět ze zinku.

Jako konstruktér jsem upozorňoval na to, že podle pevnostních výpočtů je to již na samé hranici pevnosti, ale vedení firmy bylo jiného názoru.

Byly proto provedeny praktické zkoušky, rám revolveru ze zinkové slitiny byl v laboratořích ZBROJOVKY BRNO podroben zkoušce, při které byl vystaven stejnému namáhání jako při výstřelu a síla byla postupně zvyšována, až došlo k jeho přetržení.

Zkouška prokázala, že rám zatížení při střelbě nábojem .38 SPECIAL vydrží, i když jen s malou rezervou. Zajímavé bylo že tato praktická zkouška ukázala, že minimální pevnost v tahu není 275 Mpa jak stanovovala norma, ale pouhých 200 Mpa.

Pro jistotu byla upravena forma a horní část rámu byla zesílena.

Otázka zněla jak bude na zbraň působit opakované zatížení.

Proto byl prototyp po tormentaci 6 zkušenmími náboji podroben zkoušce životnosti 5000 výstřely.

Rám revolveru byl po zkoušce životnosti proměřen a ukázalo se, že se opakovanou střelbou zvětšil rozměr čtvercového otvoru pro válec v axiálním směru asi o 0,15 mm, ale to nemělo na funkci vliv a revolver ještě fungoval.

Ukázala se také další slabina použitého materiálu, rám byl v místě nad mezerou mezi válcem a hlavní viditelně poškozen. Postupně se zde vytvářela dutina vypálená v zinkovém rámu žhavými plyny a ta se neustále zvětšovala. Tento nedostatek se u zinkových rámů nepodařilo nikdy odstranit, až po zavedení rámů z oceli.

Náboje .38 SPECIAL se vyrábí v různých laboracích, některé zbraň hodně zatěžují a jiné jsou naopak velmi slabé a ty slabší byly právě ve větší míře při zkoušce životnosti použity.

Není tedy divu, že se některé kusy z popčátku výroby se kterými bylo uživateli stříleno těmi nejsilnějšími náboji po určité době vracely v reklamacích s praslinou na rámu. Byla vždy v jednom místě- v horní zadní části a tak bylo rozhodnuto upravit formu a rám v tomhle místě ještě zesílit.

Koncem roku 1995 nastoupila další etapa. Obchodníci KORY předložili požadavek na zkonstruování revolveru v ráži 9 mm Makarov.

Pikantní na tom bylo, že tento náboj je určen pro pistole a nemá rozšířený okraj, takže bylo nutné zkonstruovat speciální nabíjecí klip do kterého se šest nábojů zacvaklo a ten se potom společně s náboji vložil do válce.

Konstrukcí revolveru v ráži 9mm Makarov byl pověřen Petr Skoupý, který povýšil na vývojového konstruktéra zbraní poté co jsem byl koncem roku 1995 jmenován vedoucím výroby zbraní.

Panovaly zase pochybnosti o tom, zda tělo ze zinkové slitiny bude vyhovovat, Petr Skoupý provedl výpočty a snažil se prosadit tělo z oceli, vedení firmy však tlačilo na použití zinkové slitiny z důvodů velmi levné výroby ( odlitek v té době stál 86 Kč a všechno bylo olito nahotovo, následné opracování třískovým obráběním je minimální) a argumentovalo tím, že zesílený rám pevnostně vydrží.

A situace se opakovala: byly vyrobeny prototypy a jeden byl zkoušen 5000 výstřely u nás vyrobenými náboji 9 mm Makarov Sellier a Bellot.

Byly též sehnány originální náboje sovětské výroby a při zkoušce také použity ale vzhledem k tomu, že byly obtížně dostupné tak jich bylo jen několik stovek.

A to se později ukázalo jako osudná chyba.

Vyrobena byla první serie a u nás předvedena zájemcům z Uzbekistánu, kteří byli spokojeni ale požadovali aby byly provedeny různé zkoušky revolveru u nich doma - v uzbeckém Taškentu.

Požadovali, aby zbraň vydržela alespoň 5000 výstřelů, zož by neměl být problém, u nás to vydržela.

Byl jsem vybrán k této zahraniční misi a v lednu 1996 jsem odletěl na měsíční služební cestu do Taškentu kde jsem se zůčastnil jako zástupce firmy KORA zkoušek revolveru.

Jak je tomu u Rusů zvykem ( byl jsem zde obklopen především Rusy a Ukrajinci ), docházelo k častým oslavám kde tekla vodka proudem a přiznám se, že jsem lil často obsah svého „stakanu“ potají pod stůl na zem abych přežil. Zde bych se rád zmínil o pověstné slovanské pohostinnosti kterou jsem byl zahrnut, rozdělili by se i o to poslední. Po tom co nám provedli v roce 1968 jsem je rád neměl, ale tady jsem poznal že to byla jen zlovůle politiků a obyčejný lidi s tím neměli nic společného. Když jsme to probírali, omlouvali se a byli šťastní když jsem jim řekl že se už na ně kvůli tomu nezlobím.

Prvně se zkoušela přesnost zbraně, ta dopadla velmi dobře, náš revolver měl menší rozptyl a byl o dost přesnější než jejich pistole PM 9mm Makarov a revolver Nagant v ráži 7,62.

Byl porovnáván s různými krátkými zbraněmi a menší rozptyl měla pouze pistole P 08 Parabellum,

kterou drželi jako válečnou kořist z druhé světové války.

Druhá zkouška byla na volnou zaměnitelnost součástek, pět revolverů bylo rozebráno do posledního šroubku, součástky byly zamíchány a revolvery opět smontovány. Zkouška dopadla výborně, všechny fungovaly bezvadně.

Poté následovaly zkoušky životnosti. Byly pouřity náboje sovětské výroby, těch tam měly obrovské zásoby a proto je chtěli v budoucnu využívat.

Zpočátku to šlo dobře, ale asi po 800 výstřelech začalo docházet k průpalům zápalek a následnému ničení úderníku a poruchám při střelbě.

Rám revolveru byl prohlédnut a proměřen a zjistilo se, že se asi o 0,2 mm „natáhl“ a tím se zvětšila závěrová vůle. To mělo za následek ty průpaly a poruchy ve funkci zbraně byly tak závažné, že se nedalo ve střelbě pokračovat.

Byl vzat jiný revolver a po 800 výstřelech to samé.

To bylo vážné.

Přemýšlel jsem čím je to způsobené, vždyť u nás zkouška 5000 výstřely proběhla úspěšně a tady...

Jediný rozdíl byl v použité munici. Dospěli jsme k názoru, že jejich vojenské náboje mají výrazně vyšší maximální tlak než naše.

Ukázalo to jasně hranici použitelnosti zinkové slitiny na tělo revolveru. Z toho jasně vyplynul požadavek na tělo vyrobené z oceli, Uzbeci ho po zkouškách požadovali a stím jsem se vrátil do vlasti.

Vedení KORY uznalo, že není zbytí a byly zahájeny práce na ocelových rámech.

Na jaře 1996 dostal konstruktér Petr Skoupý úkol zkonstruovat tevolver v ráži 6 mm ME FLOBERT a 4 mm FLOBERT. Tohoto úkolu se tento talentovaný konstruktér rychle zhostil a výroba flobertek byla urychleně zahájena. Mezi tím probíhaly intenzivní práce na ocelovém rámu.

V této době se stala velmi nešťastná událost, vývojový konstruktér Petr Skoupý prožíval těžké zklamání z nešťastné lásky a doma ukončil svůj život výstřelem do spánku revolverem 9mm Makarov který sám zkonstruoval. Byla to velká ztráta pro firmu a těžká ztráta pro mě, byl to výborný kamarád a fajn kluk.

A jako by to bylo špatné znamení, následovaly další nedobré události, KORA a.s., která změnila majitele šla do konkurzu, výrobu zbraní převzala firma KROKO a vyráběla pod původní značkou KORA revolvery dál poté co drasticky zredukovala počet pracovníků bývalé KORY z více než sto lidí na pouhých 24.

Snažil jsem se ze všech sil prosadit výrobu ocelových rámů pro ráži .38 SPECIAL a 9 mm Makarov. To se povedlo a celové rámy se vyráběly z odlitků které odlévala slévárna v Kdyni a byly následně opracovány na NC strojích. Cena opracovaného ocelového rámu byla asi 1500 Kč.

Z oceli se začal vyrábět také držák válce, který se do té doby také vyráběl ze zinku.

V roce 1999 bylo vyrobeno 350 revolverů KORA v ráži .38 SPECIAL s ocelovým rámem.

Nový ocelový rám byl pevný a pro ráži .38 SPECIAL zcela dostačující, uvažovalo se také že bude použitý při výrobě revolveru v ráži 9 mm Parabellum, došlo však jen k výrobě několika vzorků.

Zkušenosti nabyté ve firmě KORA mě přesvědčily o tom, že se zinková slitina k výrobě kvalitní zbraně nehodí pro svou nízkou pevnost a také pro náchylnost k tomu že se snano odře a otluče povrch a chemické černění je barevně nestálé.

Proto jsem se po odchodu z KORY v roce 2000 rozhodl vyrábět zbraně v mé vlastní firmě výhradně z oceli.

Po mém odchodu se firma KROKO vrátila z úsporných důvodů k výrobě rámů .38 SPECIAL ze zinkové slitiny.

Jiří Dressler